OTEVŘENÉ SRDCE
Být spojena sama se sebou, naslouchat intuici nebo prostě dát stranou rozum a jít podle toho, co cítím. I tak může vypadat otevřené srdce. Proč si ale myslím, že naslouchat svému vnitru může zásadně ovlivnit kvalitu našeho bytí?
Bylo mi asi 10 let kdy jsem se asi poprvé vzbouřila rodičům a odmítla odejít na 8-leté gymnázium. Nechtělo se mi z vesnické školy a přirozeného prostředí. Cítila jsem, že mám zůstat. Podruhé jsem byla za rebelku v 21 letech, protože jsem nechtěla po bilingválním gymnáziu hned na VŠ, byť jsem tam díky vysvědčení byla už přijata. Chtěla jsem do Anglie a bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě. Po bakaláři mne to pět táhlo ven a tak jsem navzdory finanční krizi vyrazila na Tenerife.
„Dovolit si vnímat svět dle pocitů a být přitom upřímná sama k sobě – tak chápu otevřené srdce já.”
Moje dvě poslední zásadní rozhodnutí, a sice odchod od bývalého manžela a poté i od partnera, byla rozhodnutí nejtěžší, vysoce iracionální a maximálně pocitové. Celý mozek se mohl zbláznit, jak mi servíroval všechny možné i nemožné důvody, proč zůstat. Pro mne by to ale znamenalo nežít v souladu se svým vnitřním nastavením. Neumím to asi lépe popsat. Prostě bych zradila sama sebe. S mým nejbližším koučem jsem si to definovala jako žít v pravdě. A to je pro mne tím pádem ten hlavní životní princip.
„Díky riziku spojeného s emočním vystavením se můžeme zažít nevídané věci…I když to znamená opustit bezpečí svoji komfortní zóny.”
Ani jedna situace nebyla komfortní, většina lidí moje rozhodnutí nechápala a nechápe dodnes, vždy jsem šla do rizika, a každé z těch rozhodnutí mi otevřelo dveře do nového světa.
„Žít v harmonii podle svého vnitřního přesvědčení nám umožňuje vysílat ty přirozeně správné vibrace, díky kterým se cítí dobře i naše fyzické tělo. A proto jsme jako celek vyladění a tím pádem odolnější nejen vůči nemocem, ale i psychické nepohodě.”
