Žijeme v době neustálé nedostatečnosti

Na několik dní jsem ztratila spojení sama se sebou a nechala se unést „ne“ proudem. Tak jsem nazvala takovou tu náladu, když už se ráno vzbudíte s tím pocitem, že jste NEspala dost, NEmáte nic připravené, NEstihnete vyrazit načas do školky, pak NEstíháte oběd, kroužky, pračku…

Je to dost infekční nálada a vyznačuje se postupným ubýváním sil, trpělivosti a energie. Pronikne do každé buňky Vašeho těla a změní Vás na NEpříjemnou, NEtrpělivou a NErvózní osobu .

Myslím si, že se to stává ze dvou důvodů:

•      když ztratíme pozornost sami k sobě a naplánujeme si víc úkolů, než můžeme zvládnout
•          nebo se necháme strhnout lidmi kolem, kteří se už nebaví o ničem jiném, než co NEmají, NEzvládají, NEudělali dobře…

Všimla jsem si takového nešvaru i mezi maminkami. Někdy to vypadá, že těch pár slov, co si mezi sebou stihneme vyměnit, jsou o tom, jak ty děti zlobí, nespí, nejí, manželé se nezapojují a my jsme rozlítané, nervózní, bez úsměvu…

Občas mám pocit, že celý náš život je jeden velký závod a vyhrávají ti, kteří toho mají neustále moc, pořád někam musejí, nic nestíhají, a čím je to horší, tím víc uznání a politování dostanou. Ještě o tom samozřejmě hodně mluví a barvitě popisují, jak toho moc už udělali, ale pořád nemají hotovo, pořád není dost…

Mně ale z této neustále vibrující vlny zmizela obyčejná radost ze života, a tak potřebný klid. Proto jsem se rozhodla jít (opět) proti proudu, změnit pohled na život, dokud je čas a naskočit na jinou vlnou – na které jsou moje děti zlatíčka, já se v noci docela vyspím, mám čas si zacvičit, a i tu kávu si dám v klidu. Věřím, že tato nálada bude taky vysoce infekční…